Rent a baby Další modely
Další modely rodinné péče

Každá země má svoji tradici v organizování náhradní rodinné péče, které se obvykle drží a většinou bývá i velmi těžké ji „přenést“ někam, kde je zaběhlý přístup jiný. U nás jsme velmi ve vleku komunistické kolektivní výchovy a velkých ústavu (lidojemů), které postupně přestavujeme a předěláváme na lidštější prostředí a nutno říci, že pokrok v této oblasti je za posledních 15 let významný, zřetelný a ve prospěch dětí.

Když se podíváme na jiné systémy náhradní rodinné péče, můžeme se inspirovat. Například britský systém foster care je velmi profesionalizovaný, rodina se zaváže dítěte poskytnout péči, ubytování, dohled, stravu a další základní potřeby, pokud mu také poskytne lásku, je to přidaná hodnota navíc. Za to dostává poměrně významný příspěvek od státu, který jí pomáhá například hradit v Británii velmi drahé bydlení. Ostatní aspekty zůstávají na klíčovém pracovníkovi – ten dítě provází životem, organizuje pro něj kurzy samostatnosti, kde se učí například založit bankovní účet, napsat životopis, požádat o práci, připravuje ho už od 16 let na výstup z pěstounské rodiny a na návrat do místa jeho původního bydliště. Pomáhá mu vybrat školu, najít práci, případně se rozhodnout, co dál. Přijde vám to jako studený a odosobněný přístup? Přesto je ve Velké Británii minimum dětských domovů, ve kterých jsou pouze děti, které potřebují speciální péči.

V dalších státech, např. v Rakousku, funguje několik modelů pěstounské péče – kromě pro nás známé dlouhodobé PP je zde také PP krátkodobá, střednědobá a terapeutická, dále PP respitní neboli úlevová. Je celá řada dětí, které nejsou vhodné do PP, protože jejich rodiče se o ně budou moci po uplynutí překážky – např. pobytu ve výkonu trestu, opět starat. Proto jsou umístěny do dětských domovů na rok, dva, tři. V Rakousku jsou takové děti umísťovány do PP na dobu určitou. Zajímavý je také model respitní pěstounské péče – na krátkou dobu, velmi často za účasti rodičů, dítě pobývá mimo rodinu, aby ta měla možnost vyřešit problémy, které by vedly k odebrání dítěte z rodiny. Takto rodina neztratí s dítětem kontakt a zároveň dítě není frustrováno pobytem v kolektivním zařízení.

O systému PP by se dalo napsat mnoho stran. My můžeme doufat, že se ČR legislativně rozhýbe a v zákonech zakotví i další modely PP a poté že se podaří motivovat české občany, aby se do PP zapojili v takové míře, jako v jiných zemích.